Na Filipínách jsme navštívili českou záchrannou stanici

11. 03. 2016 8:00:00
Jihovýchodní Asie, Filipíny, ostrov Negros a Česká záchranná stanice vysoce ohroženého ptáka Talarak. Trochu to zní jako exotika - ono to vlastně byla velká exotika!

Po dlouhé a plavbě přes Jihočínské moře jsme připluli na ostrov Negros. Ubytovali se v místním hotelu a ráno vyšli s 13 kg těžkými krosnami do ulic. Venku je 36°C, jelikož byla neděle, rozhodli jsme se zavítat do kostela. Filipínci jsou pověstní svou vírou, většina z nich jsou aktivní křesťané a jejích víra se objevuje i na nápisech aut. Běžně si zde domorodci píší na zadní část auta velké slogany jako jsou: „Ježíš je živý, Bůh je láska či V Ježíši je pravda.“ Nemáme mapu města, ale rozhodli jsme se najít kostel po hlase. Místní kostely jsou plné nahlas zpívajících lidí, radosti a veselí. Netrvá nám tedy dlouho a jsme mezi nimi. Ochotně dostáváme anglickou Bibli, během chvíle je celá bohoslužba včetně kázání filipínsko-anglická. Úžasné to přivítání. Po bohoslužbě se s námi dávají do řeči místní křesťané a pastor nás odpoledne veze na autobusové nádraží. Naše cesta je totiž jednoduchá – musíme se dostat do města Kabankalan, což je asi 3 hodiny jízdy autobusem.

Na okraji tohoto města, téměř v pralese, se nachází Záchranná stanice Talarak, kde český zoolog Pavel Hospodářský zachraňuje vysoce ohrožený druh ptáka – zoborožce s názvem Talarak. Tento český zoolog spolupracuje s Plzeňskou ZOO a kontakt na něj jsem dostal právě tam. Po dlouhé cestě autobusem přijíždíme do Kabankalanu, dostáváme SMS, že máme asi 30 minut čekat. Asi po 45 minutách přijíždí malý pick-up s vysmátým čechem Pavlem. Je příjemné potkat na druhé straně zeměkoule Čecha, navíc s tak velkou vazbou na Plzeň a Plzeňskou ZOO. Pavel má podobné pocity – je rád, že vidí Čechy. Dostáváme od Pavla výbornou filipínskou večeři a nabídku na nocleh na jednu noc v jeho skromném příbytku na okraji pralesa. Pavel nás provází celou záchrannou stanicí. Manželce se nejvíce líbí papoušci Kakadu, které Pavel ve velkém chová a prodává, aby uživil sebe a stanici. Dostáváme se do místnosti s líhní, kde nám Pavel nejprve ukazuje vajíčka, poté třídenní papoušky Kakadu a nakonec má žena možnost pohladit si velké papoušky. Je to úžasný zážitek! Pavel nás potom bere do své druhé záchranné stanice, kde se stará o téměř vyhynulý druh prasete Visajánského. Po několika společných pivech a konverzaci v češtině jdeme spát. Bohužel v džungli je vysoká vlhkost a náš skromný příbytek bez klimatizace nám nedává spát. Jsme čerstvě osprchovaní, ale během 20 minut opět plní potu – noční teplota neklesá pod 27°C (přes den bylo 37°C).

Další den putujeme dál, dáváme si na záda 13 kg těžké krosny a vyrážíme k přístavu – musíme přeplout na další ostrov s názvem Bohol, z něj pak taxíkem přes most na ostrov Panglao. Celá cesta nám zabrala asi 5 hodin. V taxíku obvykle říkáme, že chceme levné ubytování poblíž moře. Tentokrát jsme měli štěstí, taxikář nás dopravil na opravdu luxusní hotel s bazénem určený pro místní domorodce – cena tedy byla v přepočtu 500 Kč za pokoj pro dvě osoby – pro Filipínce je toto opravdu velmi vysoká částka. Filipíny patří mezi nejchudší země Jihovýchodní Asie. Ubytování je svělé. V mělkém a teplém Jihočínském moři se bojíme stoupnout. Dno je totiž posázeno velkými hvězdicemi a živými korály. Ve vodě se nejde koupat bez potápěčských brýlí, protože člověk by musel jen plavat a nestoupat si na dno. Všude je vidět život. Poblíž korálů máme možnost pozorovat hejna barevných ryb, manželka napočítala 4 druhy hvězdic, od červené až po modrou barvu. Toto místo je nádhera – zůstáváme zde tedy 4 dny!!! Poblíž cesty se nachází občerstvení, kam místní domorodci chodí na grilované maso. Nám zachutnal vepřový guláš, jen nás překvapily prasečí štětiny na kůži masa. Celý ten dojem z dobrého jídla byl pryč, ale co – jiný kraj, jiný mrav... Hlad je hlad. Další den zjišťujeme, že mají i grilovaná kuřata. Bohužel často nebyla úplně dopečená a obsahovala ještě krev – opět, bohužel hlad udělal své a kuřata jsme jedli i v tomto stádiu. Poslední den jsme bohužel zjistili, že grilovaná kuřata trochu smrdí. Bohužel hlad udělal opět své, a i to jsme snědli. Člověk by se divil, co vše je možné po 3 týdnech na exotické cestě sníst. Naštěstí jsme měli s sebou alkohol, takže po každém jídle následovalo několik zdravotních – preventivních doušků silné whisky. Další den následuje opět další cesta – míříme k přístavu a plujeme opět dál.

Připlouváme k ostrovu Cebu, kde se nachází nejstarší město Filipín. Cesta trajektem trvá asi hodinu, všudypřítomné vedro nás ničí, ale lidé jsou báječní – dostáváme se během cesty do nejrůznějších komunikací, povídáme o sobě, ale i slyšíme příběhy různých domorodců. Filipínci jsou jakožto horliví křesťané velmi přátelští a rádi pomáhají druhým. Na ostrově Cebu navštěvujeme nejstarší město se stejným názvem jako ostrov, neustále na sobě cítíme pohledy lidí – přece jenom jsme jiní, bílí a vysocí. Filipínci jsou výškou a štíhlostí podobní vietnamcům, tváře mají zakulacené spíše do malajského typu. Na tomto ostrově jsme se rozhodli přespat jen jednu noc – je tady sice krásně, plno starých staveb a památek, ale přece jenom my chceme přírodu, zvířata a bílé pláže. Na hotelu nás vítá ozbrojený chlápek s brokovnicí v ruce a cigaretou v puse. Nevypadá moc příjemně (přesněji vypadá spíše naštvaně), ale na nás se snaží být alespoň milý. S cigaretou nám otvírá dveře nejrůznějších pokojů a ukazuje jaké ubytování může nabídnout. Nejraději bychom utekli – tohoto člověka se bojíme, pokoje jsou velké 2x2 metry a spíše připomínají vězeňské cely. Bohužel během 2 hodin chůze jsme nenašli jiné ubytování, takže celkem se strachem přijímáme toto ubytování. V pokoji 2x2 metry je 140 cm široká postel, kolem 30 cm ulička. Na stěně je zavěšená stará televize. Toto ubytování je šílené, naštěstí jen na jednu noc. Druhý den vycházíme z pokoje, na chodbě vidíme mrtvého 10 cm velkého švába ... brrr, hnus! Vyrážíme k přístavu a poté lodí na ostrov Lapu Lapu – místní domorodci nám jej doporučili.

U přístavu nás odchytává taxikář, naše oblíbená věta „Cheap hotel, please!“ (v překladu Prosíme levný hotel) a jedem dál. Po 30 minutách se dostáváme ke zvláštnímu hotelu – nejprve naše auto projede přes bránu s kontrolou, poté zaparkuje u majestátního, ale prázdného hotelu. Z hotelu vychází sluha, bere vznešeně naše upocené a špinavé krosny, u recepce dostáváme Welcome drink. Stále si připadáme jako Alenka v říši divů – opravdu luxusní hotel, bohužel prázdný bez hostů a v naprosté divočině. Po chvíli nám recepční oznamuje cenu – v přepočtu 10.000 Kč na osobu a noc. Probouzíme se ze snu, ochotně si bereme své špinavé krosny a míříme k našemu taxíku. Toto byl opravdu nepovedený a velmi trapný zážitek – v taxíku řidiči zdůrazňujeme, že chceme levný hotel. Po dalších 20 minutách konečně přijíždíme k ošuntělému hotelu, za to na břehu korálového útesu s úžasným mořem a podmořským životem. Jedná se o hotel pro místní domorodce – recepční nám oznamuje, že přes týden je hotel téměř prázdný, ale v pátek a o víkendu je tady hodně lidí. Jelikož se nám tady opravdu líbí, rozhodli jsme se strávit na tomto místě 5 dní.

Recepční nám dává nejlepší pokoj v hotelu i s donáškou jídla do pokoje a poníženě, téměř až s lítostí oznamuje, že pokoj stojí bohužel 500 Kč na noc. To je úžasná cena odpovídám a dávám ochotné recepční k penězům i českou čokoládu. Máme nádherný pokoj, ve tvaru trojúhelníku – kdy dvě stěny jsou ze skla s výhledem na moře – to vše v 5. patře. Opravdu nádhera! Jsme jediní hosté v hotelu. Ráno nás budí tiché klepání na dveře – to kuchař nese na stříbrném tácu snídani. Připadáme si jako v ráji. V pátek se hotel začal plnit, odpoledne byl celý plný, domorodci se bavili, byli hodně hluční a my působili jako atrakce. Na Filipínách turismus teprve začíná, domorodci nejsou zvyklí na bělochy. Stále na sobě cítíme oči lidí – pár odvážlivců nás poprosilo o společnou fotku. Je to zvláštní pocit, ale domorodci jsou opravdu hodně milí. Po 5 dnech odjíždíme taxíkem k letišti. Blíží se konec naší cesty – je sobota večer, do Prahy bychom měli přiletět až v pondělí ráno. Tři dny na cestách – čeká nás 2 hodinový let do Číny, 12 hodin na letišti v Hong Kongu, pak 13,5 hodinový nonstop let moderním Boeingem 777 Air France do Paříže a pak 2 hodiny s ČSA do Prahy. Ze všech zemí, které jsem kdy v životě navštívil, byly Filipíny tou nejkrásnější zemí, kterou jsem kdy viděl. Potkal jsem spoustu zajímavých lidí, zažil mnoho dobrodružných příběhů a viděl pláže, které znám jen z reklamních katalogů. Budete-li se rozhodovat kam v zimě – navštivte Filipíny!

Radim Teodor Bílek

Autor: Radim Teodor Bílek | pátek 11.3.2016 8:00 | karma článku: 15.90 | přečteno: 417x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 482 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 233 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 934

Plzeňský sociální pracovník, který ve svém volném čase utíká od lidí za přírodou, cestováním a dobrodružstvím.

 

Ve svých 36 letech procestoval 51 zemí světa - a stále plánuje další!

 

Jaký byl Váš nejlepší zážitek? "Bylo jich hodně, mezi nejsilnější patří vypouštění třídenních mláďat karety obrovské do Indického oceánu, pohled z nejvyšší budovy světa a divoký karneval v Riu. Určitě ještě o tom napíši!"

 

Životní motto: "Život je boj, tak nestůj a bojuj"

                       "Nas nie do goniat!"

 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...