Cesta Azorskými ostrovy se nám měnila v pořádný adrenalin

Asfaltová cesta se nám měnila a každým kilometrem se ztrácel asfalt. Občas bylo slyšet dření podvozku auta o kámen. Spolucestovatelka Katka chtěla vystoupit. Ale i přes tento zážitek to byla jedna z našich nejkrásnějších cest

Když se řekne Azorské ostrovy - většina lidí neví, kde se přesně toto malé souostroví nachází. Je od nás tak vzdálené a cestovními kancelářemi tolik opomíjené. Snad díky tomu si zachovalo svůj původní ráz, krajinu a přátelské lidi. Budete-li cestovat lodí mezi Evropou a Amerikou nebo nedej bože, bude-li mít váš zaoceánský let technické problémy, přistanete právě zde - téměř uprostřed Atlantiku - 1.500 km od Evropské pevniny a 3.500 km od Americké pevniny.

Azorské ostrovy se nacházejí na Severoatlantském hřbetě, což je hornatý podmořský pás vedoucí od Islandu směrem k jižnímu pólu. Dělí Euroasijskou zemskou desku od Severoamerické. Toto pohoří časem vystoupilo a tak vznikl Island, Bermudy či právě zmiňované Azorské ostrovy. Tyto ostrovy patří k nejvzdálenější části Evropské unie, v cestopisech se o nich hovoří jako o evropském Novém Zélandu, a je to pravda! Nedotčená příroda je úchvatná...

Má cesta vede ze Štěnovic do Prahy, poté letadlem do Londýna. Cestuji ještě s dalšími dobrodruhy Katkou a Davidem – cestovateli ze Spáleného Poříčí. Druhý den nasedáme v Londýně do letadla a letíme další 4 hodiny na malý ostrůvek San Miguel v souostroví Azory. Jsme téměř uprostřed Atlantského oceánu. Kolem se nachází dalších šest malých ostrůvků, jinak všude jen samý oceán. Azorské ostrovy jsou omývány Golfským proudem, v zimě teploty neklesají pod 17 °C a v létě nestoupají nad 24 °C. Na Azorských ostrovech je stále jaro, jsou podobné Madeiře, ale jsou ještě dál směrem k Americe. Tudíž pro turisty vzdálené a nezničené, ostrovy mají svůj původní ráz. Na letišti si půjčujeme místní auto a vyrážíme na týdenní cestu po ostrově. Hlavní ostrov San Miguel (největší ze sedmi ostrovů) má 80 km na délku a 30 km na šířku.

První den se aklimatizujeme v hlavním městě jménem Ponta Delgrada. Městečko obývá cca 70 tisíc obyvatel. Je opravdu malé – naším půjčeným autem jsme z letiště na hotelu v centru města za 15 minut. Lednové počasí je příjemné, máme 17 °C – v Plzni bylo touto dobou 5 °C. Oceán byl pro nás studený, ale přece jen jsme se zvládli na chvíli vykoupat. Atlantský oceán mohl mít odhadem 18 °C a co nás fascinovalo, byla pláž! Azorské ostrovy jsou sopečného původu a jsou poměrně mladé – místní liduprázdná pláž byla z černého sopečného písku. Občas jsme viděli malé sopečné kameny, které jsme později během cest viděli v základech domů. V hlavním městě a v jeho historické části jsme z tohoto sopečného kamene viděli dlažební kostky (tzv. kočičí hlavy), později i obrubníky. Druhý den po aklimatizaci a odpočinku z dvoudenní cesty se vydáváme do hor. Hory zde nejsou moc vysoké – mají do 1.200 metrů nad mořem. To je výška jako naše Šumavské kopce, jen s tím rozdílem, že je šlapete od oceánu. Tedy od 0 metrů nad mořem, a u toho se už zapotíte! Na druhou stranu pohledy, které vám tyto hory nabídnou jsou  úžasné! Postupně během 4 až 5 hodin projdete několika vegetačními změnami. Nejprve jdete kolem kokosových palem, později přes jakýsi tropický prales s hustou divokou vegetací a na konci vás čekají lišejníky a jehličnany. Během několikahodinového výšlapu jsme potkali přibližně 10 turistů. Líbí se nám, že ostrovy nejsou tak turisticky významné a člověk zde zatím prochází divokou přírodou. Večer se unaveni a zpoceni vracíme zpátky na náš malý a téměř prázdný hotel. Další den brzo ráno vyjíždíme k termálním pramenům. Městečko Furnas je uprostřed hor. V tomto malém městečku vyvěrají z nitra země horké prameny. Místy vidíme horká bublající bahna, cítíme síru, zem je místy horká a vibruje. Na kraji města nacházíme malé lázně, kde za v přepočtu 90 Kč můžeme trávit celý den v horkých bazénech. Jedná se o soustavu pěti malých přírodních bazénků. Voda je cítit sírou, její teplota je 39 °C. Na tomto místě se nám moc líbí, jelikož má ostrov jen 80 km a během poloviny pobytu nám pršelo, vrátili jsme se sem celkem 3x. Místní obyvatelé využívají horkou půdu k ohřívání jídla. Vykopají půlmetrovou díru, dají do ní hrnec a do něj vloží tři druhy masa, kapustu, klobásky, jelita, mrkev a zelí. Hrnec se přikryje pokličkou a na ní se nasype horká hlína. Jedná se o typické místní jídlo, které nám moc chutnalo.

Další den se vydáváme opět dál – kolem celého ostrova vede silnice po které máme v plánu během týdne objet celý ostrov. Bohužel v jednom úseku byla sesunutá půda a my se musíme vydat oklikou. Naším Fordem Fiestou z autopůjčovny odbočujeme z hlavní cesty a míříme do hor. Z cesty mizí asfalt, přibývá kamenů, občas projíždíme přes nezpevněné horské cesty. Občas slyšíme kámen, jak škrábne o podvozek, místy projíždíme kolem roklí, naše cesta se mění v adrenalin – a to doslova! Naše spolucestovatelka Katka začíná hysterčit. Bojí se, je silně nervózní, chce se vrátit. Společně ale míříme dál. Je nám jasné, že v tomto promáčeném terénu, ve výšce 800 až 1.000 metrů nad mořem a hlavně už více než 30 km od asfaltové cesty není návratu. Cesta je tak úzká a bahnitá, že bychom museli celou tu dobu couvat. Nastává nejdivočejší část naší cesty. I já mám strach, protože máme nové půjčené auto, které není vhodné do terénu, ale kvůli hysterické Katce nedávám svůj strach najevo. Po třech hodinách cesty (naše průběrná rychlost byla do 10 km/hod) přijíždíme do malého městečka, naše auto je špinavé od bláta a my nacházíme domluvené ubytování. Dávám si Portugalské červené víno a jdeme  na společnou večeři do místní restaurace. Dáváme mi Fish Mix – jelikož jsme uprostřed Atlantského oceánu, místní kuchyně je bohatá na ryby. Fish Mix je velký talíř na kterém jsou servírované 4 druhy ryb – losos, tuňák, žralok a něco místního, co jsme neznali.  Další den vyjíždíme dál, náš hostitel nás uklidňuje, že na celém ostrově je jen jedna neprůjezdná cesta a tu jsme včera projeli. Takže se už nemusíme ničeho bát. Náš cíl je jasný – na Azorských ostrovech jsou dvě čajové plantáže – jediné v Evropské unii a my je chceme vidět. Po hodince cesty vidíme malou domácí továrničku a zelené čajové plantáže. Jelikož zde není turismus, vlezeme do továrničky, kde se nás nikdo nevšímá. Procházíme se tedy sami výrobou, nikdo po nás nechce vstupné – je to zvláštní. Až na konci haly potkáváme jakýsi malý obchůdek, kde nám za pár euro prodávají sypané černé a zelené čaje místní výroby.

Azorské ostrovy bych rád doporučil každému cestovateli, bohužel to neudělám. Těchto 7 malých ostrůvků (největší ostrov San Miguel s rozlohou 80 x 30 km) ve mě nechalo vzpomínku na krásnou nedotčenou přírodu, ochotné lidi a krásné hory vystupujících z Atlantského oceánu. Byla by škoda, kdyby toto panenské místo patřící Portugalsku podlehlo turismu a výstavbě hotelů. V současné době sem létají jen 4 letecké společnosti. Kdybych chtěl někomu krátce popsat Azory, přirovnal byl je k Madeiře možná i k Novému Zélandu bez turistů. Krásné, sopečné a přitom stále zelené ostrovy uprostřed Atlantského oceánu. Pro mě osobně, nejbližší exotika na samé bráně Evropy.

Radim Teodor Bílek