Bílý rum a doutník – každodenní záležitost Dominikánské republiky!
Je půlnoc, vyjíždíme z plzeňského autobusového nádraží pravidelným spojem do Mnichova. Zhruba po 4 hodinách přijíždíme před terminál letiště Mnichov v Německu. Máme 4 hodiny do odletu směr Puerto Plata v Dominikánské republice. Náš let bude přímý bez přestupování v délce 11 hodin. Ještě téhož dne večer přilétáme do Puerto Plata. Toto město má 150.000 obyvatel, vzniklo pouhé 4 roky po objevení ostrova Hispaniola italským mořeplavcem Kryštofem Kolumbem. Právě tento ostrov v Karibském moři se dělí na dvě poloviny, přičemž jedna patří Haiti a druhá Dominikánské republice. Jsme kousek od Kuby, přesně 250 km, teplota je 30 °C, časový posun proti ČR – 4 hodiny.
Přijíždíme autobusem do vesničky Sosúa, která je od hlavního města provincie Puerto Plata vzdálená jen 15 km. Ubytováváme se v hotelu a jdeme se alespoň na chvíli po celodenním cestování koupat. Překvapuje nás, že klientelu hotelu tvoří z 50% Američané, z 25% Kanaďané, a z 25% Francouzi. Jsme jediní Češi, dokonce ani Poláky, které všude na cestách potkáváme, tady nevidíme. Co se nám hodně líbí, jsou všudypřítomné sladké karibské drinky. Některé se pijí brčkem rovnou z kokosových ořechů, jiné jsou servírované v nádherných barevných sklenicích, ale de facto všude je základ bílý rum. První dny ochutnáváme karibské koktejly – zvládneme jich za den i 8. Další dny už si vybíráme jen ty, které nám v předchozích dnech nejvíce chutnaly. Pokud se budete vypravovat do těchto karibských končin, doporučuji ochutnat koktejl Mama Banana, Coco Loco, nebo pravou Pina Coladu.
Co patří do těchto končin kromě cukrové křtiny, karibského rumu a pohodové hudby, jsou neméně slavné Dominikánské doutníky. Nasedáme tedy s ženou do autobusu a vydáváme se do 50 km vzdálené místní továrny na doutníky. Hned u vchodu nás vítají doutníkem, který každému cizinci rovnou i zapalují. S doutníkem v ruce (spíše v puse) pozorujeme proces výroby doutníků. Mě osobně se nejvíce líbí lis na již hotové doutníky a dřevěné, ručně vyřezávané krabičky na doutníky. Výběr místních doutníků je opravdu gigantický – dostáváme se do zakouřené prodejny v továrně, kde mají jen doutníky, doutníky a zase doutníky. Přiznám se, že tenké vanilkové doutníky se sladkým dřevěným náustkem u mě zvítězily a mohu je doporučit i ostatním cestovatelům. Cestou z továrny zpátky do hotelu si uvědomuji místní chudobu. Ostrov Hispaniola patří k nejchudším ostrovům Karibského moře. Děti běhají kolem autobusu a loudí sladkosti, dokonce i lidi na ulicích nás zastavují a prosí o almužnu. Je dobré přivést si větší množství sladkostí pro děti a věci denní potřeby, které zde cestovatel může rozdat. Asi nejcitlivějším příběhem bylo, kdy stará a neodbytná žena prosila mou manželku, jestli jí může učesat vlasy. Chvíli jsme nechápali, co chce dělat. Domorodkyně upletla manželce z dlouhých vlasů malé copánky. Modlila se u toho a pak chtěla peníze na jídlo. Nejen pro Evropana je toto kulturní šok! Paní od nás dostala několik dolarů a my zaskočeni a plní emocí pokračovali v cestě dál.
Kdo docestuje až do střední Ameriky, měl by navštívit mangrovníkové zátoky. Jedná se o jakési mokřady - mělké zátoky, kde vznikají malé ostrůvky z keřů a nízkých stromů mangrovníků rostoucích ze dna. V těchto mangrovníkových zátokách žijí aligátoři. My jsme na malé pramičce tyto mělké zátoky projížděli. Bohužel bylo poledne a většina až 5 metrových aligátorů spala, a ti co byli vzhůru, jen nehybně leželi a odpočívali. Přiznám se, že ráno a v noci bych se v těchto místech malou pramičkou pohybovat nechtěl. Z aligátorů máme respekt, zhruba po dvou hodinách toto doslova nepříjemné místo opouštíme. Evropan je zvyklý, že jej od aligátorů něco odděluje, tak, jak tomu je v zoologických zahradách. Tady nás nedělilo nic, jen 5 metrová vzdálenost a zkušený průvodce s dřevěnou tyčí.
Nabití adrenalinem z předchozího dne vyrážíme do útrob ostrova Hispaniola. Asi po 3 hodinách jízdy džípem přijíždíme do hor, kde ve skalách protéká horská řeka. Milovníci sportu již správně tuší, že jde o canyoning. Dostáváme přilby, záchranné vesty a brodíme se protékající ledovou řekou výš a výš. Občas musíme zdolávat boldery, v nepřístupných místech lezeme po lanech a zdoláváme skalní koryta. Asi po 2 hodinách se dostáváme do tyrkysově zbarvené laguny, kde odpočíváme. Poté se jiným korytem dostáváme zpátky. Během cesty, tentokrát již ve směru toku vody, se necháváme unášet úzkým korytem řeky vyhloubeným ve skále. Chvíli si připadáme jako na vodní skluzavce s tím rozdílem, že nabíráme opravdu velkou rychlost. Proud vody nedovolí ani na chvíli zastavit a občas řešíme drobná zranění (nejčastěji jen bouchnutí s přilbou o skálu, či odřeniny při brzdění rukama o skálu). Rychlost protékající vody v úzkých skalních štěrbinách je velmi silná. Náš průvodce neustále opakuje příkazy a podává instruktáž kde a čeho se chytit. Dostáváme se do místa, kde voda spádem padá z 6 metrové výše. Instruktor přes hukot vody křičí anglické povely. Z výšky skáče nejprve první instruktor, po té já, pak „doslova“ zděšená manželka a za ní skáče poslední – jistící instruktor. Proud vody a výška skoku nás dostává hluboko pod hladinu, naštěstí tlak plovoucí vesty nás nese vzhůru ke hladině. Chvíli se cítím dezorientovaný. Kde je hladina poznám jen podle světla a tlaku, kam mě vesta unáší. Adrenalin je na nejvyšší úrovni, zároveň se cítím šťastně a mám úžasný pocit ze zvládnutého terénu. Stále si dokola opakuji, že instruktor ví, co dělá a snažím se mu důvěřovat. Má žena je zděšená, ale nemá sílu se bránit, musíme pokračovat dál. Jiná cesta není! Na konci toho všeho už víme, co canyoning obnáší, máme z něj respekt a před podobnými blázny smekáme klobouk. Na druhou stranu slaňovat na laně vodopád, kochat se silou přírody a uvědomovat si sílu vodního živlu, to patří do vínku každého cestovatele a tento fyzicky náročný zážitek doporučujeme!
Další den nás čeká válení se u moře, popíjení drinků, ochutnávka nakoupených doutníků. Prostě pohoda a karibský relax! Příští den vyrážíme na plantáž, kde rostou pravé kakaovníky. S místním domorodcem se snažíme domluvit, bohužel jeho angličtina je velmi špatná. Takže přecházíme do komunikace styl „rukama-nohama.“ Dostáváme ochutnat kakaové boby, pán nám vaří výbornou – přímo až hustou čokoládu z nastrouhaných bobů. Jedná se o 100% velmi hořké kakao, které doslazujeme místním třtinovým cukrem. Po chvíli nám domorodec ukazuje, že v těchto středoamerických končinách mají také kávovníky. Netrvá to dlouho a v ruce máme nepražená zrna kávy a po chvíli nám jeho žena kávu i vaří. Kvůli tomuto zážitku stojí navštívit střední Ameriku!
Pokud se chystáte do karibského ráje Dominikánské republiky nebo okolních ostrovů, jako je Jamajka, Kuba či mnoho dalších ostrovů, doporučuji vyvážit cestu pobytem a poznáváním. Mnoho turistů v našem hotelu neopustilo hotelový komplex. Na druhou stranu hnát se každý den do vnitrozemí ostrova a pouze cestovat není ta pravá karibská představa o ráji. Pokud se vám podaří vyvážit pobyt, budete odjíždět odpočinutí a plní zážitků.
Poslední den vyrážíme na východní cíp ostrova. Do opuštěných, přímo až panenských karibských míst s bílým pískem a palmami, kde se natáčely reklamní záběry na alkoholický nápoj Bacardi. Připadáme si jako v ráji. Tyrkysové moře, vysoké palmy, kokosy, bílý písek. Nádhera, všude kolem jen zelený tropický prales a šum karibského moře. Tak tohle je ráj! Budete-li mít možnost, navštivte tento ostrov. Jedná se o kouzelné místo, kde se bílý rum a doutník stává každodenní záležitostí.
Radim Teodor Bílek
Radim Teodor Bílek
Cestou necestou, až do Ázerbájdžánu - 5. díl Jak jsme pluli po Kaspickém moři
Před 5 lety jsme se vydali na Kavkaz procestovat Gruzii s Arménii. Litovali jsme, že do sousedního Ázerbájdžánu se vzhledem k vízové povinnosti a pouze 8 dní plánované dovolené už nedostaneme. Trvalo to 5 let a náš cíl se splnil!
Radim Teodor Bílek
Cestou necestou, až do Ázerbájdžánu - 4. díl Muslim s břitvou držel křesťana po krkem!
Před 5 lety jsme se vydali na Kavkaz procestovat Gruzii s Arménii. Litovali jsme, že do sousedního Ázerbájdžánu se vzhledem k vízové povinnosti a pouze 8 dní plánované dovolené už nedostaneme. Trvalo to 5 let a náš cíl se splnil!
Radim Teodor Bílek
Cestou necestou, až do Ázerbájdžánu - 3. díl Jedeme autostopem!
Před 5 lety jsme se vydali na Kavkaz procestovat Gruzii s Arménii. Litovali jsme, že do sousedního Ázerbájdžánu se vzhledem k vízové povinnosti a pouze 8 dní plánované dovolené už nedostaneme. Trvalo to 5 let a náš cíl se splnil!
Radim Teodor Bílek
Cestou necestou, až do Ázerbájdžánu - 2. díl Ropné pole a ohnivé hory
Před 5 lety jsme se vydali na Kavkaz procestovat Gruzii s Arménii. Litovali jsme, že do sousedního Ázerbájdžánu se vzhledem k vízové povinnosti a pouze 8 dní plánované dovolené už nedostaneme. Trvalo to 5 let a náš cíl se splnil!
Radim Teodor Bílek
Cestou necestou, až do Ázerbájdžánu - 1. díl Už není cesty zpět!
Před 5 lety jsme se vydali na Kavkaz procestovat Gruzii s Arménii. Litovali jsme, že do sousedního Ázerbájdžánu se vzhledem k vízové povinnosti a pouze 8 dní plánované dovolené už nedostaneme. Trvalo to 5 let a náš cíl se splnil!
Radim Teodor Bílek
Chtěli jsme vyrazit až na samý konec pevninské Evropy - a podařilo se nám to!
Druhé největší město Portugalska - Porto stojí za návštěvu. Pokud jej chcete vidět a navštívit samotný konec pevninské Evropy, stačí mít 4 dny volna a chuť vyrazit do neznáma!
Radim Teodor Bílek
Jak jsme pluli Baltským mořem až do Finska
Plavba dvou plzeňských dobrodruhů ze Švédska do Finska a zpět. Příběh o tom, kdy i samotná cesta může být cíl!
Radim Teodor Bílek
Guiness, jehněčí guláš a živá muzika – na skok do Irska
Spacák, karimatka, stan a Irsko. Vandr autostopem po jarním Irsku byl skvělý nápad, který se povedl. Poradím vás s tipy a možnostmi na cestu!
Radim Teodor Bílek
Krakow, Wieliczka, Osvietim - to nejlepší z Polska za 4 dny
Cesta do Polska nemusí znamenat jen levné nákupy - vydejte se s námi na cestu plnou památek, tipů a rad na cestu.
Radim Teodor Bílek
V únoru do Kazachstánu? Jen pro silně otužilé povahy!
Mrazivá zima tak silná, že cítíte ledové vložky v nose. Ledově křupající sníh pod nohami přestávající klouzat. Zima tak silná, že ani psa venku pobíhat neuvidíte. A my dva - blázniví Češi Karel a Radim, natěšení na pořádnou zimu!
Radim Teodor Bílek
Dva tisíce kilometrů napříč Marokem – Setkání s opicemi
Mnoho dobrodruhů projelo expedičně Maroko. Máme dvě malé děti a nechtěli jsme zůstat pasivně doma u internetu a televize. Vyjeli jsme tedy na rodinný výlet do Maroka a sjeli s dětmi všechny památky stejně jako expedice před námi!
Radim Teodor Bílek
Dva tisíce kilometrů napříč Marokem - Setkání s velbloudy
Mnoho dobrodruhů projelo expedičně Maroko. Máme dvě malé děti a nechtěli jsme zůstat pasivně doma u internetu a televize. Vyjeli jsme tedy na rodinný výlet do Maroka a sjeli s dětmi všechny památky stejně jako expedice před námi
Radim Teodor Bílek
Dva tisíce kilometrů napříč Marokem
Mnoho dobrodruhů projelo expedičně Maroko. Máme dvě malé děti a nechtěli jsme zůstat pasivně doma u internetu a televize. Vyjeli jsme tedy na rodinný výlet do Maroka a sjeli s dětmi všechny památky stejně jako expedice před námi!
Radim Teodor Bílek
Macao, to je čínský Las Vegas!
Zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky. Kontrastem oplývající město a všudy přítomný pach vepřových drštěk. To je Macao!
Radim Teodor Bílek
Cestujeme na vlastní pěst!
Kde se kupují levné letenky? Je hotel levnější s cestovní kanceláří, nebo je cena výrazně dražší? Půjčit si auto v cizině - je to velký risk? Dá se cestovat daleko a s malými dětmi? Na mnoho těchto a jiných otázek vám rád odpovím!
Radim Teodor Bílek
Hledali jsme teroristy z informačních médií, místo toho Istanbulem vládl klid a pohoda
Proč takový divoký nadpis? Lidé se mě často ptají, proč zrovna Istanbul. Někteří dokonce říkají, že by tady nikdy nejeli. Píší tento článek právě kvůli nim, aby viděli, že je to krásné místo, plné památek a stojí za to jej vidět.
Radim Teodor Bílek
Cesta po Maltě na vlastní pěst se zpáteční letenkou za 950 Kč. Poradím Vám, jak na to!
Pro někoho může být 5 denní letecký poznávací zájezd drahý. Poradím Vám, jak snížit náklady a udělat si individuální poznávací cestu za 1/3 částky proti běžné cestovní kanceláři.
Radim Teodor Bílek
Karneval v brazilském Riu - zažil jsem na vlastní oči a potkal přitom krajany z Brna
V televizi působí brazilský karneval velkolepě - na vlastní pěst působí mnohem silněji, emočně, davově... To je silný zážitek na celý život
Radim Teodor Bílek
Švýcarsko - země přesná jako hodinky a přece se mi tady zastavil čas
Koupit si ze dne na den letenku, sbalit si náhradní košili a vyrazit jen tak na tři dny do Švýcarska? Ano, i tak to jde! Zastavte se, popřemýšlejte nad životem a s čistou hlavou fungujte v životě dál
Radim Teodor Bílek
Dostat se do italského Milána letadlem za 56 Kč? Ano, nám se to povedlo!
Reklamní akce trvala jen pár minut, přesto se manželskému páru podařilo přes internet kopit letenky do Italského Milána za 56 Kč. A povedlo se? A odletěli vůbec? Dozvíte se v krátkém cestopise
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 936x
Ve svých 36 letech procestoval 51 zemí světa - a stále plánuje další!
Jaký byl Váš nejlepší zážitek? "Bylo jich hodně, mezi nejsilnější patří vypouštění třídenních mláďat karety obrovské do Indického oceánu, pohled z nejvyšší budovy světa a divoký karneval v Riu. Určitě ještě o tom napíši!"
Životní motto: "Život je boj, tak nestůj a bojuj"
"Nas nie do goniat!"