Svérázný tuniský velbloud uháněl do pouště - tuniští beduíni odchytáváli českou turistku

Proležet dovolenou v Tunisku u moře je škoda. Procestovat Tunisko celé je náročné. Zkusili jsme ochutnat z každého kousek - a povedlo se! Dokonce i s dobrodružstvím...

Je srpen a my vyrážíme ze západních Čech do severní Afriky. Let Praha-Djerba trvá necelé 2:45 hodiny. Ke vstupu do země nepotřebujete žádná turistická víza, během letu stačí jen vypsat tzv. Turistickou kartu. Tento doklad se odevzdává s cestovním pasem při vstupu do země.

Tunisko má podobně jako Česká republika 10,3 milionů obyvatel. Tunisko, oficiálně Tuniská republika dostala svůj název po hlavním městě se jménem Tunis, které vzniklo téměř před 4.000 lety. Komu by se zdálo Tunisko daleko, toho překvapí vzdálenost pouze 150 km od břehů Sicílie. Tato nevelká země disponuje 30 letišti, z nichž 8 je mezinárodních. Oficiálním jazykem země je arabština. Zajímavostí je, že Tunisané v běžném styku mezi sebou mluví místním dialektem nesprávně řečeno "tunisštinou", která se od spisovné arabštiny hodně liší. Mluvená "tunisština" je jakýmsi typickým středomořským jazykem, stejně jako je např. v Evropě malština. Tento jazyk je složen ze slov, pocházejících z více jazyků. Ve škole se každý žák začíná učit od 1. třídy arabsky a od třetí třídy francouzsky. Angličtinu se Tunisané učí až od páté třídy. Francouzština, která má své původy v kolonizaci severní Afriky, je jazykem obchodních jednání, intelektuální komunikace a vyučujícím jazykem na univerzitách.

Ale pryč od teorie, vydávám se s manželkou na zapůjčeném polorozpadlém skútru napříč ostrovem Djerba. Naše první zastávkou se stává Krokodýlí farma. Tato farma je největší ve středomoří s počtem 400 krokodýlů Madagaskarských. Místní ošetřovatelé předhazují každý den odpoledne krokodýlům mrtvá kuřata. To celé se děje před cvakajícími fotoaparáty turistů. Jedná se o podívanou, ze které má každý návštěvník velký respekt. Ošetřovatelé totiž vstupují přímo mezi krokodýly a s lopatou v ruce, odnánějí hladové krokodýly od místa, kam jim denně pokládají mrtvá kuřata. Krokodýlům se to samozřejmě nelíbí, a tak se občas po lopatě ohání – za to dostanou lopatou po tvrdé hlavě. Je nutno dodat, že Krokodýlí farma během horkého léta značně zapáchá, avšak pocit respektu z přírody tento zápach rychle přebije. 

Vydáváme se dál, žena a já nasedáme na zaprášený skútr a vydáváme se do hlavního města ostrova Djerba s názvem Midun. Na tomto místě objevujeme velkou místní tržnici a já s velkou radostí nakupuji vonné tabáky do vodní dýmky, kterou máme doma ve Štěnovicích. Místní prodavač je nadšený, protože kupuji od každého druhu jeden tabák – celkem 20 různých krabiček vonných tabáků. Náš obchod vypadá legračně – prodavač je nadšený, já jsem nadšený, jsme oba jak malí děti. Žena kupuje šátek, naše cesta pokračuje dál!

Další den měníme ušuntělý skútr za 7 místný jeep, kterým se s průvodcem vydáváme pryč z ostrova, směrem do Tuniského vnitrozemí. Asi 100 km jihozápadně od ostrova Djerba přijíždíme jeepem do místa Matmata. Toto místo je známé pro zvláštní obydlí původních obyvatel. Své domovy totiž obyvatelé budovali pod zemí v jakýchsi komplexech, a tak místo vypadá shora jako obyčejná hluboká díra. Avšak z detailního pohledu se jedná o prostranství s terasami a byty vytesanými dál do hloubky podzemních prostorů. Původní obyvatelé tak měli několik pokojů, všechny ručně vytesané do podzemní skály. My sestupujeme dolů a prohlížíme si prostory. Některé podzemní byty jsou vybavené a zařízené (ložnice, kuchyně, obývací pokoje). Místní obyvatelé se chlubí, že právě na tomto místě byly natáčeny některé scény z Hvězdných válek – konkrétně se jednalo o podzemní hotel a scény z jiných planet. Je pravdou, že všudypřítomná poušť, prázdnota, písek, horko a podzemní příbytky skutečně vypadají bizardně, jako by snad naší planetě ani nepatřily. Na tomto místě trávíme přibližně 2 hodiny a pak se vydáváme dál do vnitrozemí. Míříme jeepem k solné pláni Šot Djerid. Nacházíme se skutečně daleko ve vnitrozemí, všude kolem je jen poušť, teplota se pohybuje dle palubního počítače auta na 42 °C. Místní solné tůně jsou zbarveny různými barvami, počínaje červenou, žlutou, až po zelenou. Barvu určuje podloží a množství kovů obsažených v zemině.

Večer po celodenní jízdě autem napříč Saharou přijíždíme do oázy. Je to zvláštní pocit. Jedeme 4 hodiny nekonečnou vyprahlou planinou. Auto jede celé 4 hodiny stále rovně, na silnici nejsou žádné zatáčky a najednou uprostřed ničeho, v písku pramen vody, obrostlý palmovým lesem, vegetací a malým hotelem s bazénem. Právě na tomto místě hodláme přenocovat. Teplota v poušti v noci spadá k nule, a tak už při západu slunce začíná být tak nějak normálně a teploty klesají k 25-30 °C. Druhý den ráno, hned po snídani vyjíždíme jeepem dál do pouště. Řidič nás veze k beduínům, kteří vlastní několik velbloudů. Rozhodli jsme se, že zkusíme jaké to je prohánět se na velbloudech pouští. Dostáváme od domorodců pláště (pouštní písek je velmi jemný) a silnou pokrývku hlavy připomínající turban (hustě tkaná, těžká a hlavně smradlavá látka chránící hlavu před sluncem - udržuje paradoxně nízkou teplotu v oblasti hlavy, je to jakási izolace před horkem) a vyrážíme na velbloudy. Já dostávám jednoho velblouda, manželka druhého. Vede nás jeden domorodec, oba velboudi jsou spojeni provazem, který byl pravděpodobně špatně uvázán, protože se během hodinové projížďky rozvázal. Představte si následující situaci. Velbloud s manželkou uhání dál do pouště a bezradný domorodec neví, zda mě má opustit (hrozí, že i můj velbloud bez doprovodu někam uteče), nebo se rozběhnout za utíkajícím velbloudem s mou manželkou. Osobně mi tato situace připadá velmi vtipná – velbloud s manželkou utíká dál do pouště, beduín křičí a utíká za nimi. Ale po chvíli si říkám, že by jí (manželky) mohla být škoda. Po chvíli je manželka za pomoci dalšího beduína na velbloudovi odchycena. Manželka raději slézá z velblouda a zpátky se už chce vrátit pěšky. Opět se směji, ještě nikdy se mi nestalo, že by beduíni odchytávali mou manželku na velbloudovi.

Asi po hodině odjíždíme z tohoto místa jeepem zpátky směr ostrov Djerba. Manželka je ráda, po dalším adrenalinovém zážitku již netouží. Večer se skoro za tmy dostáváme zpátky do našeho hotelu Ksar Nereides. Jsme oba dva dost unaveni, ale plni zážitků.

Po našich zkušenostech s polorozbitým skútrem, dvoudenní projížďce jeepem a hodinové jízdě na velbloudovi jsme se rozhodli zkusit loď. Objednáváme si tedy plavbu starou, velkou plachetnici a vydáváme se na východní cíp ostrova, kde v zimním období hnízdí plameňáci. Během plavby plachetnicí ochutnáváme místní ryby, kus-kus a zeleninu, která nám vysloveně nechutná – je oschlá, bez šťávy a pravděpodobně již několik dní stará – jsme holt v Africe. Na druhou stranu jsou místní čerstvé ryby přímo výtečné. Během plavby se bavíme s domorodci, ale jejich angličtina je špatná. Většina z nich používá jako druhý jazyk francouštinu – tady zase narážíme my. Ale nevadí, je vidět, že jsme si navzájem empatičtí, bavíme se, děláme si jeden z druhého vtípky, je legrace. Večer nás zase v přístavu překvapuje, že si místní domorodci po západu slunce (po západu slunce teplota klesne na příjemných 25 °C) oblékají džíny a mikiny.

Pokud mohu poradit, nedělejte stejnou chybu jako my. Vydáte-li se do Tuniska, Egypta či Maroka, nevolte srpen. Teploty se běžně pohybují kolem 40 °C a pokud budete chtít cestovat a poznávat, počítejte s vyšší fyzickou zátěží organismu. Tyto destinace doporučuji navštívit v období před nebo po sezóně, kdy teploty dosahují příjemných 25-30 °C. A jak bych hodnotil tento dvoutýdenní pobyt? Budete-li jej chtít strávit nehybně na pláži Středozemního moře se stravováním All Inclussive, bude se vám líbit. Chcete-li 14 dní trávit na cestách, budete vzhledem k teplotám velmi vysíleni. Ale pokud se vám podaří zkombinovat cestu tak, že budete každé 2 dny cestovat a každé 2 dny odpočívat třeba u moře nebo v pouštní oáze, mohu tuto zemi jenom doporučit. Lidé si turistů velmi vážili, na tržištích rádi smlouvali a i když nám někdy verbálně rozuměli, stejně jsme měli pocit, že jim velmi rozumíme! Chcete-li poznávat zem, poznejte její lidi!

Radim Teodor Bílek