Švýcarsko - země přesná jako hodinky a přece se mi tady zastavil čas

Koupit si ze dne na den letenku, sbalit si náhradní košili a vyrazit jen tak na tři dny do Švýcarska? Ano, i tak to jde! Zastavte se, popřemýšlejte nad životem a s čistou hlavou fungujte v životě dál

Je září 2016, před týdnem jsem se vrátil z Bulharska a už mě zase toulavé boty volají zpátky do ciziny. Týden přemýšlím, ale nakonec stejně neodolám a kupuji si přes internet letenku ještě na tento měsíc do Švýcarska. Země, která má pověst místa s krásnou přírodou, krajina plná hor, moderní města jenž oplývají čistotou. Jsem zvědavý, jaké to Švýcarsko doopravdy bude...

Asi po 14 dnech od nákupu letenky mě čeká cesta do Curychu. Toto největší město Švýcarska se pyšní hned několika prvenstvími – jedná se o nejdražší město na světě, taktéž získalo prvenství jako město s nejvyšší kvalitou života. Je pravdou, že nákupy, služby a doprava byly pro mě vysokou finanční položkou, ale na druhou stranu komfort, ochota, čistota a dokonalé služby kompenzují tyto výdaje.

Ačkoliv byl konec září, Švýcarsko stejně jako Českou republiku nezvykle trápila vysoká vedra s teplotami kolem 25 - 27°C. Ve městě pod Alpami, které navíc z jedné strany obklopovalo čisté Curyšské jezero s plachetnicemi, kde se dalo v průzračně čisté vodě koupat, bylo velmi příjemně. Člověk by až nečekal takto dokonalé počasí. Město samo o sobě není velké, počet jeho obyvatel mírně převyšuje hranici 400.000 lidí a není problém projít celý Curych pěšky. Sice to chvíli trvá, ale pohledy, které se vám nabídnou opravdu stojí za to. Pro pohodlnější povahy lze samozřejmě využít přehlednou síť tramvají a městské hromadné dopravy.

Má procházka začíná ve středu města, pokračuji přes několik starých kamenných mostů skrz historické centrum rovnou k Curyšskému jezeru. Překvapuje mě, že u větších stanic městské hromadné dopravy funguje bezplatné internetové wifi připojení. Vkládám tedy na Facebook první ranní fotografie Curyšského jezera a k tomu svůj první příběh. Na břehu jezera, poblíž největšího uzlu MHD a malého náměstí, se totiž koná zajímavý bleší trh. Místní umělci prodávají obrazy, sběratelé nabízejí stříbrné příbory, hudebníci prodávají staré hudební nástroje, některé děti prodávají dřevěné hračky. Na svých cestách jsem prošel mnoho bleších trhů, ale tento měl svou noblesu. Jako by si trh žil svým vlastním životem. Umělci popíjeli ranní kávu a hráli šachy, starci prodávajíc obrazy pokuřovali dýmky, prodejci si mezi s sebou povídali a hudebníci naposledy hráli na své nástroje. Pořizuji několik snímků opravdu zajímavých předmětů a mířím k jezeru. Asi po hodinové procházce jsem se dostal dál od města až do míst, kde začínají nejrůznější farmy, skleníky a malé přírodní rezervace. Navštěvuji „živé“ muzeum kaktusů a sukulentů (www.stadt-zuerich.ch/sukkulenten). Na tomto místě chvíli pozoruji televizní reportáž, nebo spíše natáčející se dokument, poté se vydávám do zahrad a skleníků obdivovat sukulenty a kaktusy z celého světa. V tomto muzeu trávím téměř 2 hodiny, ani z poloviny jsem neprošel celou sbírku, avšak mé nohy jsou znavené. Chvíli odpočívám u jezera, kochám se vodní hladinou, pozoruji plachetnice, všímám si, jak se břehy jezera plní lidmi s dekami, plavci a dětmi. Voda v jezeře je tak čistá a průzračná... Rád bych zažil něco takového i v České republice – přitom se jedná o jezero v přímém sousedství s největším městem země. Dovedete si představit, kdyby se v Praze poblíž Hradčan vyskytovalo jezero a jak by asi bylo čisté?!!!

Neodolal jsem, sundavám svou cestovatelskou košili, boty a končím společně s místními „domorodci“ v jezeře. Voda je tak čistá a osvěžující! Asi po dvou hodinách se oblékám a mířím v klidu do centra města. Ráno jsem si všiml několika kostelů a památek, které bych rád navštívil. Zbytek dne trávím navštěvováním katedrál, v tiché modlitbě a psychickým uvolněním se od každodenního pracovního stresu. Večer pak nacházím objednaný hostel, chvíli komunikuji s cizinci, kteří jsou tady také ubytovaní a jdu spát. Noc v nejlevnějším hostelu s 10 lidmi na pokoji vychází na 42 švýcarských franků, tedy 1.052 českých korun. Pivo v plechovce vyjde pak asi na 100 českých korun. Přepočítávat ceny nemá význam, člověk by si tady nemohl koupit téměř nic a tak nepočítám a vesele nakupuji. :-)

Druhý den ráno mířím do kavárny, objednávám si velké espresso a k tomu čerstvý croissant – to na těch cestách vždy miluji... Za malou snídani platím v přepočtu 300 Kč, většina plateb ve Švýcarku je prováděna skrz platební karty. Na druhou stranu mě obveselí mladá usměvavá a upovídaná prodavačka a pár milých lidí u mého stolu. Užívám si ranního probuzení a pocitu, že nemusím nikam spěchat. Odkládám švýcarské noviny, které jsou u každého stolu a místo toho si zapínám místní bezplatné wifi připojení – čtu si české internetové zprávy. Po téměř hodinové snídani se vydávám opět do centra města, fotím místní květiny, potuluji se malými uličkami, občas navštívím další kostel. Baví mě to. Jsem tady sám, jen s malým batůžkem, ve kterém mám jednu náhradní košili, mobil, peněženku a jedno švýcarské pivo. Vždy, když jsem v obchodu, oslovím prodavače a poprosím ho, aby mi doporučil pivo místní výroby. Sice si mohu koupit dobré české pivo, které tady mají a nebo zvolit dobré belgické, ale záměrně vybírám zdejší výrobu. Místní piva nejsou dobrá – taková tradiční euro piva, bez špetky originality či speciálů, ale i to patří k poznávání! Počítám, že v těchto vedrech ochutnám 2, maximálně 3 piva během celého průběhu dne. Odpoledne jdu na konec města – slyšel jsem od místních lidí o oblíbené plovárně, která je vybudována na řece odtékající z Curyšského jezera. Jdu kolem řeky a překvapuje mě, kolik plováren je tady vybudovaných. Těžko se to popisuje, ale místní plovárny jsou něčím, co u nás v České republice neznáme. Jsou krásné, čisté, s bary a restauracemi, s převlékárnami, s kvalitním jídlem, sprchami a několika plavčíky. Místní pořádají pikniky, baví se, ovšem nikde žádné odpadky, žádní opilci, vše v maximální čistotě. Opět si povzdechnu, jedná se o místo, kde tráví rodiny s dětmi svůj volný čas. Opět neodolávám a trávím zbytek dne u vody s místními lidmi. S některými si povídám, většina z nich umí velmi dobře anglicky. Dozvídám se, že nejvíce turistů je tady z Německa, a že život v Curychu je drahý i pro samotné Švýcary. K večeru jdu navštívit další památky, nafotit si budovu Švýcarské opery, projít si historické části a malé uličky města. Večer pak zpátky do hostelu.

Další den ráno (neděle) si přivstávám a mířím do Křesťanského centra na bohoslužbu (www.czb.ch). Asi po hodině chůze, za pomoci GPS v mobilu nacházím novou, velmi moderní stavbu. Při vstupu mě uvítá několik milých lidí, ptají se, odkud jsem. Nabízí mi bezdrátová sluchátka, ve kterých bude simultánně tlumočeno kázání. Všímám si, že na konci sálu je 5 malých odhlučněných budek, připomínající spíše telefonní budky a v nich sedí překladatelé – vidím nápis s anglickým, německým, italským, francouzským a čínským překladem. Bezdrátových sluchátek jsem viděl přiližně 200 ks, počet lidí v budově je úctyhodný - odhadem přibližně 600-800. Jedná se o jeden velký sál s balkónem a dvěma postranními sály, do kterých je obraz promítán živě skrz 2 velké profesionální televizní kamery. Připadám si zvláštně, ta technika, ta hudební skupina... Vše tak nové a moderní, kázání je mi průběžně překládáno do anglického jazyka a já mám zase o čem uvažovat. Odpoledne pak mířím zpátky do centra města, na lavičce si povídám s americkými turisty, po chvíli s kanadskými turisty – říkám jim tipy co a kde stojí za to navštívit.

Poslední den mířím zpátky do České republiky. Musím upřímně říci, že jsem si dokonale pročistil hlavu. Odpověděl jsem si na spoustu vlastních životních otázek, prožil čas s lidmi, ale také i čas sám se sebou. Užíval si chvíle v tichosti sám se sebou, ochutnával jídlo, užíval si koupání, zároveň procházel památky, zkoumal historii města. Cestování o samotě má svá pozitiva i negativa. Určitě není pro každého, ne každý si koupí letenku a jen tak si s jednou košilí vyrazí do neznáma. Ale já to doporučuji – zkuste to!

Radim Teodor Bílek