Cestou necestou, až do Ázerbájdžánu - 3. díl Jedeme autostopem!

22. 03. 2019 9:19:35
Před 5 lety jsme se vydali na Kavkaz procestovat Gruzii s Arménii. Litovali jsme, že do sousedního Ázerbájdžánu se vzhledem k vízové povinnosti a pouze 8 dní plánované dovolené už nedostaneme. Trvalo to 5 let a náš cíl se splnil!

Čtvrtek 21.2.2019 Bahenní sopky Mud Vulcano

Budíček, sprcha a hurá na snídani. Tak kam dnešní den? Bahenní sopky, bahenní sopky, navrhoval Radim už od Náchoda. Fajn souhlasil jsem. No jo, na recepci nám potvrdili, že tam autobus nejede a vlaky jen nákladní. Nevadí, zavolali Uber. Za 26 mandátů, tedy za 350 korun nás dovezl 70 km do divočiny, ale 5 km před stanoveným cílem to řidič i jeho Mercedes s náhonem 2x2 vzdali. Po úplatku 3 manatu, tedy 40 korun dojel ještě 2 km a pak málem autem zapadl. Podle fotek vám dojde proč. Po opuštění vozu nás přivítalo bahno a neopustilo nás po velkou část výpravy. Cesta vzhůru probíhala vesele a kluzce. Po ujití 3,5 km se zastávkami na focení, močení a vyprošťování z bahna jsme dorazili k cíli. Na vrcholu jsme potkali Návštěvníky s jejich bílým vozem Lada Niva 4x4. Vidět bahenní sopky na vlastní oči je opravdu úžasný zážitek roven cestě k nim.

Na zpáteční cestě si chtěl Radim vyfotit pár industriálních snímků zásobníků na tekuté látky. Po výhružném zaštěkání místního psa Radim stáhl oháňku a šel si vyfotit pouze staré industriální barely (podle mě jsou pouze zrezivělé a staré). Další památka byla vzdálena zhruba 25 km, což jsme usoudili, že není možné ujít bez pomoci třetí osoby s vozem. Vyrazili jsme tedy po staré cestě k dálnici na benzínovou pumpu ke které jsme se dostali přes tříproudou dálnici. V Českých podmínkách neřešitelná situace. Především z důvodu rychlosti aut a hlavně, naše dálnice nemají tři pruhy. V tuhle chvíli máme v nohách přes 12 km a potkáváme benzínku.

Čtvrtek 21.2.2019 Jedeme autostopem směr Gobustán

V minulém příspěvku, končíme na benzínové pumpě - naší záchraně. Horký sladký čaj s plátkem citronu a příjemní lidé nás dostali ze splínu a beznaděje, jak asi budeme stopovat na dálnici?... Jen pro upřesnění, mluvím-li o čaji, jedná se o černý sypaný čaj a čajovou konvičku o objemu cca 0,8 l. Za cenu 13 Kč. Na rozdíl od Starého historického města v Baku, kde stála stejná konev čaje 135 Kč. Od kluka, co obsluhoval kasu, byl vznesen dotaz, proč zrovna Ázerbájdžán? Tuhle otázku dostáváme, krom našich přátel doma i zde, skoro od každého s kým se zapovídáme (těch lidí je opravdu hodně), že Radime. Po spravení nálady a dopití čaje, je před námi úkol, najít nějakého řidiče, co by byl ochoten naší výpravu odvést do Gobustánu. Vylezeme před benzínu a tu opět zapracoval Radim. A drze, ve vší slušnosti se ptá jednoho mladíka, zda by nebyl tak laskav a nehodil nás dál. Slovo dalo slovo a my po natankování sedíme v autě a míříme dál k novým cílům.

Původně byl plán se do další destinace dostat pěšky od sopek, ale po varování místním průvodcem, že na cestě jsou divocí psi a cesta je nebezpečná, nás tato myšlenka opustila. Klacky ani kamení po ruce nejsou a koulí z bahna divokého a hladového psa nezastrašíš. Tak zpět na dálnici. Přistáváme v Gobustánu. Mladík v autě nám povídá, že plánuje navštívit letos Prahu a že se moc těší. Pak se ještě moc omlouvá, že nás nemůže hodit až do národního parku, ale že dost spěchá. Loučíme se s naším andělem a hurá směr Gobustánské skalní památky. Máme to asi 6 km.

Okamžitě co vyrážíme dál nás obestoupí skupinka zombí... Ne to je jinej film... Ok, tak taxikářů. A že ten jejich taxi je nejlepší, nejlevnější... Radim byl rychlejší a vzdálil se včas, já se musel jednomu vykroutit ze sevření a následně se i mě podařilo uniknout. Ještě, že mne žádný nepokousal... (safra už zase jinej film.) Vyrážíme dál.

Radim opět ve svém živlu, se jal stopovat. A hned třetí auto, bílá Lada nám s ochotou zastaví. S povděkem nasedáme, a jak dosednem vytahuje zákeřný řidič majáček TAXI. Vedle mne se probudila sopka. No vlastně Radim a hned začal, že to jako ne! Taxi nechceme a že vystupujeme!!! Řidič i spolujezdec hýkali smíchy a naznačovali rukama, že je to v pořádku, vezmeme vás zdarma.

Dobře naladění vystupujeme u národního parku a k muzeu to máme už je co by kamenem dohodil a zbytek doběhl. Asi tak 1 km.

Čtvrtek 21.2.2019 Gobustánské skalní památky, aneb někdo ryl obrázky do skály, ale Honza to nebyl...

Vystupujeme ze staré bílé Lady, tedy z autostopu a vydáváme se pěšky zhruba 1 km do Gobustanského muzea. Nejsme úplně knižní a památkoví fandové (po práci na jednu světlou knížku do knihovny opravdu nechodíme), ale abychom pochopili historii a příběh tohoto místa, je třeba se s místem a lidmi sžít a získat potřebné informace. Zjišťujeme, že tady kdosi před 4 tisíci lety ryl obrázky do skal a byl to asi opravdu fanda či fandové, protože těch obrázků je tady téměř šest tisíc. Tyto obrázky pochází z doby ledové, až do středověku. Tedy kameny a dláta se předávali z otce na syna, ze sestry na matku a bratr sestřenici, praotec Libuši, Karel čtvrtý Masarykovi... no, a pak přišel Honza s Radimem a ti už kreslit měli zakázáno.

Pardon, trochu jsem ujel... Tak tedy zpátky k příběhu. Po Honzovým nákupu magnetky jsme se vydali pěšky do velmi strmého kopce. Honza by jistě řekl, že to byl jen malý kopeček - nicméně šli jsme 1 km do prudkého kopce do skal, abychom viděli všechny ty obrázky, které jsou zároveň zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. Celý ten příběh by byl jednoduchý, kdyby nebylo 30 minut před zavřením celé památkové rezervace. Prolítli jsme tedy tuto jednu z největších památek Ázerbájdžánu, potřebně zdokumentovali a dali se opět na smlouvání a citové vydírání místních řidičů.

A podařilo se! Asi po 50 metrech naší chůze (do hotelu v Baku to bylo přibližně 70 km) nás vzali zaměstnanci. Domluvili jsme se, že nás odvezou 1 km k muzeu a z tama již jezdí každý den po práci zaměstnanecký autobus do Baku a je to celé vše třeba domluvit. Pochopili jsme, že mnoho z těchto lidí žije a bydlí v hlavním městě a sem je každé ráno sváží 70 km pracovní autobus. "A cena?" Ptám se hned smutnými oči. Je třeba to dořešit... Náš mladý řidič se v legraci dohaduje s postarším řidičem firemního autobusu. Vnucuje mu 1 papírový manat (v přepočtu 13 korun - nejmenší papírová bankovka), ten mu ho v zápětí s brbláním vrací a bere to jako urážku, protože peníze od nikoho z cestujících nevybírá a vybírat nebude. Tuto pro všechny kolem zábavnou hru hrají asi 2 minuty, až se nakonec shodnou, že autobus přece pravidelně hradí zaměstnavatel a jedno, nebo dvě místa v poloprázdném autobuse nebudeme řešit.

Jsme tady. Jedeme! Musíme potvrdit, že celý tento den (sepsán na tři dlouhé příspěvky a toto je poslední z nich) byl opravdu výživný, plný zážitků a hlavně plný fajn lidiček. Místní nás mají rádi. Mezi bohatými ruskými turisty s VIP řidiči, drahými fotoaparáty a šperky budíme svým dobrodružným přístupem a stopováním respekt. Všichni se s námi přátelsky baví, pomáhají nám, vypráví o svých rodinách a toto jsou emotivní zážitky, které jdou těžko slovy popsat. Po hodině jízdy nás autobus vysazuje v Baku u stanice metra, zaměstnanci muzea se s námi loučí a my mizíme hluboko v metru.

Čtvrtek 21.2.2019 Zamyšlení a poděkování lidem, kteří nám po cestě pomáhali

Konečně jsem našel ten pravý obrázek pro mé životní moto, že i cesta může být cíl! A víte co, my na konec této cesty s Honzou a pěšky opravdu došli!

Byly i jiná místa, tentokrát mnohem vzdálenější, kam bychom bez těchto skvělých lidí pěšky už nedošli. Takže díky moc a ahoj! Ázerbajdžánsky "coch savol a sao"!

V příštím díle navštívíme chrám ohně v Ateshgah, vyplujeme lodí na Kaspické moře, Radimovi se podaří vniknout na kapitánský můstek a s foťákem přepadnout kapitána lodi (doslova) a Honza navštíví muslimského holiče.

Radim Teodor Bílek

a Jan Melka

Autor: Radim Teodor Bílek | pátek 22.3.2019 9:19 | karma článku: 12.49 | přečteno: 490x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.90 | Přečteno: 473 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 582 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 476 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 934

Plzeňský sociální pracovník, který ve svém volném čase utíká od lidí za přírodou, cestováním a dobrodružstvím.

 

Ve svých 36 letech procestoval 51 zemí světa - a stále plánuje další!

 

Jaký byl Váš nejlepší zážitek? "Bylo jich hodně, mezi nejsilnější patří vypouštění třídenních mláďat karety obrovské do Indického oceánu, pohled z nejvyšší budovy světa a divoký karneval v Riu. Určitě ještě o tom napíši!"

 

Životní motto: "Život je boj, tak nestůj a bojuj"

                       "Nas nie do goniat!"

 

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...