Cestou necestou, až do Ázerbájdžánu - 1. díl Už není cesty zpět!

Před 5 lety jsme se vydali na Kavkaz procestovat Gruzii s Arménii. Litovali jsme, že do sousedního Ázerbájdžánu se vzhledem k vízové povinnosti a pouze 8 dní plánované dovolené už nedostaneme. Trvalo to 5 let a náš cíl se splnil!

neděle 17.2.2019 Naše cesta začíná…

Dobrodružní cestovatelé Radim ze Štěnovic a Honza z Plzně vyrazili na další cestu. Z Plzně ve 14:00 hodin autobusem do Prahy na Zličín, pak autobusem MHD na letiště a nyní je čeká hodinový let Praha-Budapešť. Po třech hodinách mezipřistání bude následovat druhý let, a to Budapešť-Baku. Dnešní den bude opravdu dlouhý, přistání v Ázerbájdžánu je v plánu v 05:00 hodin ráno druhého dne. Naše dobrodružství právě začíná!

neděle 17.2.2019 Setkání s Jackem

Tak už sedíme na letišti v Budapešti, po kontrole zavazadel. Cesta sem z Prahy byla rychlejší, než čúrací zastávka na území chřestýšů. Dobře tak ne, ale byla to chvilka. Cesta Plzeň - Praha po dálnici je delší. Při kontrole věcí, Radimovi sebrala kontrola boty a dávala si na čas, než je zase vrátila. No, botky byly prověřeny na trhaviny a po shledání, že opravdu žádnou travinu nevlastní, navráceny majiteli. Při průchodu mezi obchody, jsme potkali našeho starého přítele. Žadonil, že se s námi chce vyfotit, tak mu bylo vyhověno. Foto je přiložené ke zprávě. Jen Honza vypadá, že se s Jackem Danielsem potkal už o pár desítek minut dříve.

pondělí 18.2.2019 Proč zrovna Ázerbájdžán?

Před 4 lety jsme s Honzou navštívili Gruzii a Arménii. Byly to krásné země, původní a téměř bez turistů. Kavkaz nás s Honzou dostal, líbil se nám a vzniklo několik zajímavých cestopisů a fotoalb. Už tenkrát padl nápad navštívit poslední z trojice Kavkazských republik, a to Ázerbájdžán. Bohužel kvůli omezené délce cesty jen na 8 dní a vízové povinnosti jsme Ázerbájdžán nemohli navštívit. Když jsem v prosinci 2018 viděl letenku v akci právě sem, byla to výzva. Obě naše manželky s propustkou souhlasily a my se rozhodli splnit náš cestovatelský sen a pomyslně uzavřít dobrodružnou kapitolu jménem Kavkaz.

pondělí 18.2.2019 A jsme v........ Baku.

Po třech hodinách a čtyřiceti jedna minutách, tedy v 6:26 (3:26 středoevropského času) se kola podvozku, našeho letadla Airbus A320, zlehka dotkla místní ranveje dlouhé 4 km. Let proběhl bez komplikací, jen s drobnými turbulencemi. Většinu cesty se nám zdařilo prospat. Vstupní kontrola proběhla také na výbornou. Takže z Radima spadly poslední obavy (z Honzy už nemá krom vlasů co padat). Teď sedíme a ještě pospáváme na letišti, odkud se vydáme vstříc novým zážitkům, kávě a snídani.

pondělí 18.2.2019 Sladká to pozdní snídaně...

Cesta z letiště městským autobusem do centra Baku trvala 30 minut, časový posun +3 hodiny učinil z naší snídaně místní oběd. To nebránilo Honzovi dobít energii v podobě kávy, sladkých dortů a nakonec silného arabského čaje. Nabiti energií jako králíci Duracell míříme do ruchu 2 miliónového velkoměsta, přímo u břehů Kaspického moře. Nadmořská výška -23 metrů, jasná obloha a teplota 13°C dělá z dnešního dne příležitost k prozkoumání nových míst, lidí a věcí.

PS: Radim prozkoumá obchody s alkoholem, bál se, že u muslimů nic nebude, ale zas tak zlé to nakonec nebude.

pondělí 18.2.2019 Trable hotelového pokoje...

Radim se rozhodl trochu podráždit naše drahé ženy doma v Čechách a tak vyfotil náš hotelový pokoj 4 hvězdičkového krásného hotelu přímo v centru města, vyvěsil snímky na Facebook a doplnil slovy, jak "hrozně" se tady máme! Provokatér...

Než stihl Radim dopsat tento příspěvek Honza se rozhodl vyzkoušet postel. Nejprve sedl, poté lehl a během 2 minut za zvuků hlasitého chrápajícího Kavkazského medvěda upadl do hlubokého, až velmi těžkého kómatu. Opětovné probrání nastalo až po 3 hodinách, tedy v 17:05 hodin místního času. Nastal nejvyšší čas opustit hotelový pokoj a vyrazit ke břehům Kaspického moře.

Pondělí 18.2.2019 Dobře, pokračujeme…

To, že sem se na hotelu propadl do hlubokého spánku Radim už proflákl. Opomenul ovšem sdělit, že mne následoval, asi o tři minuty později, tamtéž. Po procitnutí a následné exhumaci, nás čekala pohodová procházka městem k moři a kam nás nohy zavedou. Recepční nebyl schopen pochopit, že nechceme taxi, že půjdeme po svých. No, po pravdě, taxík by zůstal stát u druhé křižovatky a stejně jako ostatní pravidelně tlačil na klakson. Na nic jiného se v tom provozu už tlačit nedalo... Jedině na toho vpředu.

K moři se nám zdařilo dojít asi za půl hodiny dost živým městem. Zajímavost: překvapila výška obrubníků. Ta je místy až 350 mm. (předem zakazuji polemiku o správnosti odhadu vzdálenosti muži!!!!).  Podél břehu moře je moc pěkný park a za slunného dne bude určitě ještě krásnější. Ne však za tmy, větru a začínajícího deště. I tak nás to neodradilo k pokračování podél pobřeží, směr staré město. Cestou se nám zdařilo potkat molo, odkud vyplouvá vyhlídková loď za 5 Ázerbájdžánských mandátů na půl hodiny. To je k dnešnímu aktuálnímu kurzu 67 korun a 94 haléřů. V důsledku deštivého počasí a protivětru, jsme nechali staré město daleko před sebou a vydali se oklikou zpět k hotelu se zastávkou na večeři.

Během dne jsem zjistil, že v bundě na sluníčku je horko a v košili s krátkým rukávem zase zima. Krom toho zde nikdo nechodí v krátkém rukávu. Možná z náboženských důvodů, možná že je tu opravdu ještě zima. Zdařilo se nám najít podobné nákupní centrum jako u nás, jen asi o pěti patrech, kde v obchodu New Yorker měli pěknou košili za 299 Kč. Zítra v ní vyrážím. Dokonce je na ní i cenovka v Kč. V obchodě s potravinami se Radimovi zdařilo konečně najít alkohol. Jak si toužebně přál. Je ho tady poměrně dost a všude. Našel i pivo české značky (Pilsner Urquell, Kozel, Budějovický Budvar), aby si v zápěstí koupil limonádu s příchutí lékořice…. (asi už opravdu stárneme).

Po opuštění nákupního centra, na nás udeří silný déšť a poryv větru. To nás nezastaví a s vidinou jídla se hrneme kupředu. No jo, co nás ale zastavilo, byl čas. Ono shánět otevřenou restauraci alespoň na kebab po půl deváté večer je docela problém. Nakonec nás ještě přijal pod střechu jeden místní prodavač, poskytl kebab a úžasný domácí jogurtový nápoj. Jméno a recept ještě zjistím (toho nápoje). Za jídlo a pití asi 26 Kč.  Během rozhovoru z pána vypadlo, že tady v Ázerbájdžánu znají české pivo a český fotbalový klub Sparta Praha. Máme šest dní na to, zde více prosadit klub Viktoria Plzeň (pozor, někteří Viktorku znají). Co se týká aut Škoda, tak ta tu nikde nejsou. Možná přijde i na ně, ale zatím nic. Během odpoledního ubytování na hotelu, vypadlo z recepčního, že byl 2 dny na podzim minulého roku v Praze (tak pro zajímavost).  O lingvistické části v kebab rychlém občerstvení bude muset napsat Radim, který už nějakou druhou hodinu kácí Kavkaz. Lituji Ázerbájdžánce. Budou bez lesů! Je 00:25 hodin a i já už jdu pomoct s kácením.

V příštím díle se dočtete jak jsme navštívili ropné pole (kde byl mimo jiné vstup zakázán), hory kde uniká ze země plyn a hoří už celá desetiletí i krátký příběh o tom, jak Honzu málem sežrala smečka divokých psů.

Radim Teodor Bílek

a Jan Melka